Myslím opravdový dopis. Ne obálku s účtem. Ne složenku. Ne úřední oznámení. Ne reklamní leták, který skončí rovnou v koši.
Dopis, který někdo napsal právě tobě. Dopis, který nedočkavě vyhlížíš několik dní. A když se konečně objeví ve schránce, poznáš ho ještě dřív, než otevřeš obálku. Protože některé věci mají vlastní váhu. Papír. Obálka. Známka. A vědomí, že někdo myslel na tebe a věnoval svůj čas tomu, aby ti něco poslal.
Dopisy po setmění vznikly z téhle jednoduché myšlenky. Jednou za měsíc ti přijde do schránky příběh. Skutečný dopis. S novou povídkou, připravený ručně a poslaný poštou. Vezmeš ho do ruky, otevřeš obálku a na chvíli někam zmizíš. Protože příběhy nemusí vždycky přijít na obrazovce. Některé můžou čekat ve schránce.
Předplatné
Každý měsíc jeden balíček.
Pár odstavců o tom, co se za poslední měsíc semlelo, co se povedlo a co se psalo těžko. Žádný newsletter — spíš zpráva od někoho, koho znáš.
Vytištěná na papíře, který drží v ruce jinak než displej. Většinou kolem tisíce slov, občas trochu delší, když si to příběh vyžádá.
Malé kresby tuší — luční kvítí, měsíc, drobná zvířata. Každý měsíc jiný motiv, nalepit se dají na sešit, hrnek i na dopis pro někoho dalšího.
Papírová záložka s krátkou větou z povídky. Pro chvíli, kdy je potřeba knihu zavřít a jít spát.
Ukázka
Ukázka · přibližně 1 000 slov
Poskočila, ale ani tak nedosáhla. Zvonek byl příliš vysoko. Odložila proutěný košík a zkusila to znovu. Pak si utáhla gumičku ve vlasech, zaklepala a přitiskla ucho ke dveřím. Z ticha domu zazněly šouravé kroky. Popadla košíček a uskočila o dva kroky.
Jak to začalo
Táta píše povídky, co si pamatuju. Vždycky po večerech, na starém notebooku u kuchyňského stolu, a vždycky s tím, že to není nic, co by někdo chtěl číst. Složky s jeho texty se za třicet let nastřádaly do počtu, který se dá měřit spíš v kilech než v souborech.
Přesvědčovala jsem ho asi dva roky. Nejdřív, ať to dá na internet — to odmítl. Pak, ať z toho udělá knížku — to odmítl taky, protože „knížku píšou spisovatelé\". Nakonec jsme se potkali na půl cesty: obálka. Jeden dopis, jedna povídka, jednou za měsíc, pro lidi, kteří o to opravdu stojí. To mu přišlo únosné.
Já k tomu kreslím samolepky, balím obálky a starám se o všechno kolem. On píše. Takhle to funguje nejlíp.
Kdo dopisy píše
Píše krátké příběhy o obyčejných lidech a místech, která zná — o řece, o starých domech, o klucích, co se scházejí po setmění. Nic velkolepého se v nich obvykle nestane a přesto se k nim člověk vrací. Nejradši píše v zimě, brzy ráno, než se někdo vzbudí. Na fotky je stydlivý, na slova ne.
Bez notifikací
V době, kdy ti většina věcí přichází jako upozornění na telefonu, je obyčejný dopis překvapivě vzácný zážitek. Přijde ti do schránky. Vezmeš ho do ruky. Otevřeš obálku, vyndáš povídku a několik drobností, které k ní patří. Na chvíli odložíš telefon a máš před sebou něco, co vzniklo jen pro tebe. Přečteš si příběh v klidu. Pak dopis položíš na poličku, schováš do zásuvky nebo se k němu kdykoli vrátíš. Protože zatímco digitální svět neustále mizí pod dalšími zprávami, příběh vytištěný na papíře nikam nepospíchá. Zůstane ti.
Přihlášení i platba probíhá přes platformu Herohero. Zabere to minutu, zrušit se dá kdykoliv a první obálka vyráží nejbližší poštovní den.
Bonus
Kromě obálky získáš přístup do prostoru na Herohero, kde přidáváme věci, které se do papíru nevejdou — starší povídky, ukázky z rozepsaných textů a fotky z balení zásilek.
Občas se tam objeví i něco, co táta číst nahlas odmítl, a přesto to nakonec nahrál. A hlavně je tam komunita lidí, kteří čtou to samé co ty a můžou napsat, co si o tom myslí — tátovi to dělá radost víc, než by čekal.
Otázky
Obyčejnou poštou, v krémové obálce s ručně psanou adresou. Nic, co by se muselo podepisovat nebo vyzvedávat — najdeš to ve schránce mezi letáky a hned to bude vidět, že to letákem není.
Obálky posíláme jednou měsíčně, vždy kolem poloviny měsíce. Když se přihlásíš dřív, přijde ti nejbližší zásilka; když těsně po odeslání, počkáš na další kolo a napíšeme ti, kdy to bude.
Přihlášení i platba běží přes platformu Herohero, měsíc po měsíci. Zrušit se dá kdykoliv jedním kliknutím ve svém účtu, bez vysvětlování a bez výpovědní lhůty.
Ano, posíláme do Česka i na Slovensko. Na Slovensko obálka obvykle putuje o pár dní déle. U jiných zemí nám napiš na Instagramu a domluvíme se.
Napiš nám a pošleme novou. Pošta občas udělá kotrmelec a nechceme, abys kvůli tomu přišel o povídku toho měsíce.
